Just Dream-1.časť

Ahojte :) Viem,že mám na tomto blogu rozpísané (svoje) už tri poviedky a vy sa v nich možno nevyznáte :D Ale ja som vám sem musela dať prvú časť nového príbehu :) Nebojte sa,nepíšem ho ja :P to by som si už zobrala na ramená ďaľšiu starosť :D NIE! Ja mám tri poviedky a to mi stačí :D Túto poviedku píše Katy a neskutočne ma oslovila už len prvou vetou.JA SAMA (čo sa často nestáva :D ) som ju poprosila,či by som jej poviedku nemohla prídávať na blog,keďže ona žiadny nemá a na FB stránke ho je škoda :) Úprimne,ja čítam iba DVE poviedky a to je Dark a They don't know about us.Tie čítam pravideľne,pretože ma oslovili najviac,zo všetkých príbehov :) Som proste náročná :D A ešte čítam aj tvôj,Vendy a Viki :) Ale to len občas,keďže...no veď vy viete :D No a medzi moje obľúbené príbehy patrí aj tento,ktorý ,ako som už spomínala,ma oslovil a urobil zo mňa závisláčku od prvého dielu,aj keď sú (predpokladám) zatiaľ dva :D Tak?Čo poviete na novú poviedku od Katy? :)

Tolik jsem si přála, aby mě už konečně někdo našel a pomohl mi od té nesnesitelné bolesti. Kdokoliv... Ležela jsem v parku na studeném trávníku mezi dvěma hustými keři, skryta před zraky všech náhodných kolemjdoucích. I kdyby šel někdo kolem po chodníčku pár centimetrů ode mě, neviděl by mě. Byla hluboká noc a ty dva keře mě dokonale skrývaly před zraky všech ostatních. Přerývavě jsem dýchala a cítila, jak mi po tváři tečou horké slzy. Byla mi zima a i přesto, že už bylo po všem, třásla jsem se strachy. Zavřela jsem oči a modlila se, ať už mě konečně někdo najde nebo ať aspoň znovu upadnu do bezvědomí, abych necítila tu příšernou bolest...

*
*
*

Vysoko na obloze jasně svítilo slunce, v korunách stromů švitořili ptáci a lehounký větřík si pohrával se stébly trav a lístečky stromů. Já, mé dvě kamarádky a jejich kluci jsme šli po rušné ulici směrem k obrovskému nákupnímu centru, jehož součástí bylo i kino, do kterého jsme měli namířeno. Nechtěla jsem tam jít a dělat křena dvěma dokonalým párečkům. Na druhou stranu jsem ale ten Titanik ve 3D chtěla strašně vidět, a tak jsem se od kamarádky Jessiky nenechala dlouho přemlouvat, když mi to navrhla a kývla jsem na to, že půjdu s nimi. Jsi tak blbá Patty. Teď se cítím jako páté kolo u vozu a místo toho bych radši byla zavřená doma a užírala se svým trápením. Kino začínalo až za hodinu a půl, ale holky se chtěly jít projít po obchodech. Courali jsme tedy nákupním centrem a půl hodiny před začátkem filmu jsme po jezdících schodech vyjeli až úplně nahoru, kde bylo kino. Vyzvedli jsme si zarezervované lístky, koupili si popcorn a colu a šli jsme se posadit do sálu. Začaly první reklamy a já si na oči narazila 3D brýle. Pohodlně jsem se usadila v měkkém křesle a pomalu chroupala popcorn. Pak film konečně začal, ale já mu nevěnovala sebemenší pozornost, ikdyž jsem ho zprvu chtěla tolik vidět. Myslela jsem jen na jedno. Přesněji řečeno na jednoho. Niall Horan. Já- obyčejná holka, on- slavný, krásný kluk, který má po celém světě miliony fanynek. Tajně jsem ho milovala. Tajně-už skoro tři roky. Ne, nezbláznila jsem se ani nejsem žádná uječená fanynka skupiny, jejímž členem je. Ještě před X-factorem chodil k nám do školy. Byl o rok starší, o třídu výš. Vždycky jsme byli kamarádi, už od dětství. Když jsme ale začali chodit do školy, Niall si našel nové kamarády a o mě už se vůbec nezajímal, neprohodil se mnou ani slovo. Až jednou... Bylo to ve druhém ročníku na střední... po vyučování ke mně přišel. Tajně, aby ho nikdo neviděl, jak za mnou jde a řekl: ,, Chtěl bych, aby si na mě už konečně přestala zírat jako na svatýho. Nikdy jsme se neznali, nemáme spolu nic společného. Opovaž se někdy někde ceknout." Po těchto slovech se otočil a rychle odcházel pryč. Definitivně jsem ztratila i tu nejmenší naději, která ve mně byla, že by jsme ještě mohli být kamarádi. Se slzami v očích jsem utíkala domů, tam jsem se zamkla v pokoji a s nikým nemluvila. Nejedla jsem, nepila... Na druhý den jsem dostala horečky a bylo mi příšerně. Chtěla jsem umřít. Niall ani neměl to srdce se za mnou přijít podívat, ikdyž věděl, jak mi je. Muselo mu být jasné, že za to může on. Byl velmi oblíbený a vždy měl kolem sebe početný hlouček ,,kamarádů a obdivovatelů." Patřily mezi ně i mé spolužačky, ale já ne. Já byla vždycky ta obyčejná a... divná holka, která byla uzavřená do sebe, protože se s ní nikdo nebavil. Vždycky jsem si tolik přála, aby otevřel ústa a řekl: ,,Ahoj," když jsme kolem sebe procházeli na chodbě. Bylo mi ale jasné, že po tom, co mi tehdy řekl, se to už nikdy nestane. Nikdy jsem z něj nemohla spustit oči a když už o mě občas konečně zavadil letmým pohledem, z jeho modrých očí se mi podlamovala kolena. Můj prospěch byl den ode dne horší. V každém předmětu jsem se zhoršila minimálně o stupeň. Zatím. Došlo to až tak daleko, že si ředitelka pozvala do školy rodiče a ti mě pak doma pořádně seřvali, aniž by věděli, kvůli čemu to všechno je.
* Asi v půlce filmu jsem přestala řešit dalekou minulost a rozhodla se vypadnout. Zvedla jsem se ze sedačky a když se mě Ashley zeptala, kam jdu, zalhala jsem, že na záchod. U východu ze sálu seděl na židli vysoký, mladý kluk s blonďatými vlasy a modrýma očima. Až příliš mi ho připomínal. Mlčky jsem mu vrátila 3D brýle a chystala se odejít. ,,Film se vám nelíbí slečno?" zeptal se nesměle a já se zastavila a zakroutila hlavou. ,,Nejde o to... miluju ho, ale vyskytly se jisté... Ehm... Komplikace. Musím domů," lhala jsem a pokusila se o úsměv. Kluk chápavě přikývl a popřál mi pěkný zbytek dne. Vyběhla jsem ven z kina i obchodního centra. Nechtělo se mi domů, tak jsem se jen toulala nočním městem a užívala si té samoty. Kolem nebylo ani živáčka. Došla jsem až do svého oblíbeného parku, kde jsem Nialla nesčetněkrát pozorovala, jak s kamarády hraje fotbal. Pozvolna jsem kráčela po úzkém, betonovém chodníčku, když mě někdo zezadu chytil pod krkem a zakryl mi ústa dlaní. Vyvalila jsem oči strachy a celá zkoprnělá jsem se nechala zatáhnout až mezi ty dva husté keře. Mohutný chlap středního věku mě povalil na zem a začal ze mě strhávat kalhoty. ,,Ne!!!" křičela jsem, ikdyž jsem věděla, že mě nikdo neuslyší. ,,drž zobák ty huso!" osopil se na mě. Měl drsný, hluboký hlas, ze kterého se mi ježily všechny chloupky na těle. Úporně jsem sebou škubala a snažila se dostat z jeho ocelového sevření. Všechno bylo ale marné.