Na začátek bych se vám asi měla představit takže jmenuji se Kate, je mi 18, po letních prázdninách mě čeká maturita a tak jsem se rozhodla že si je užiju pěkně v klidu na zahradě u bazénu, asi každému z vás bude připadat divné, že se nechystám k moři nebo nikam jinam, ale já nejsem zrovna ten typ člověka který by chtěl každou volnou chvíly strávit nějakou adrenalinovou akcí a tím víc se divým že moji kamarádi jsou přesný opak mně samé.
Ležela jsem na zahradě na lehátku se sluchátky v uších a užívala si horké letní dny. Najednou jsem samým leknutím nadskočila. Lucy!! Jednou z tebe vážně dostanu infarkt! "Ahoj, zakřičela moje nejlepší kamarádka hned jak jsem si z očí sundala brýle. "Tak jak se těšíš na tábor" zeptala jsem se a čekala jak hned začne zasněně vyprávět, ve svých 18 jezdí už tři roky na tábor jako instruktor a vždycky mi vypráví jak hrozně si to užívá a taky k tomu tak trochu přidává to věčné přemlouvání abych jela taky, jenže já na tohle prostě nejsem. "Víš Kate" začala Lucy nejistě "No tak povídej, zas tak hrozný to být nemůže" odpověděla jsem, protože jsem viděla jak vyděšeně se tváří. "No víš....Anabel jedna holka z tábora onemocněla...." na tváři mi ztuhl úsměv "To snad nemyslíš vážně že ne?" bylo mi naprosto jasné kam tím míří a jestli jsem si ještě před chvílí užívala slunečné letní dny, tak tímhle okamžikem všechno užívání skončilo. "Nikam nejedu" řekla jsem rozhodně a viděla jsem jak se jí ve tváři objevil záblesk zoufalosti. "To mi přece nemůžeš udělat" podívala se na mě vyčítavě "A ty mě jo? Jen tak my oznámíš že musím jet ani ne za týden ne tábor a ještě po tom všem co jsem si prožila?" začínala jsem být nervozní "Já vím Kat, moc mně to mrzí, ale já tam přece budu s tebou, nic se nemůže stát a třeba se tam i zamiluješ" "To by mi ještě tak scházelo"odpověděla jsem jí kysele, poslední lásku jsem totiž prožila ve svých 16 což bylo asi tak před rokem a půl. Jmenoval se Jake, byl to ten typ kluka co sice s holkou chodí, ale okolo jich má ještě nejmíň pět. Opravdu jsem ho měla moc ráda a tak jsem neposlouchala rady ostatních kámošů že jsem akorát jedna ze sta, které má. A o to víc mně ranilo když jsem ho viděla s mojí tehdejší nej kámoškou. Po tom co jsem se s ním rozešla a on se mi ještě vysmál jsem si celé týdny vyčítala, jaká husa jsem byla, že jsem si ničeho nevšimla. "Promiň, já jsem to tak nemyslela" Lucy si asi všimla jak se tvářím a začala se omlouvat. "To je dobrý, tak já teda pojedu, ale mám to u tebe" usmála jsem se na Lucy a ta mi samou radostí skočila kolem krku a hned mně začala zahrnovat informacemi.
Po dvou hodinách které jsme s Lucy strávily v mém pokoji, kde mně poučovala o všem možném od celo táborové hry snad až po to co budeme celých 14 dnů jíst, jsem jí konečně vyprovodila a zalezla si s novou knížkou pod deku. "Děje se něco?" zaťukala mamka na dveře pokojíku a nakoukla dovnitř. "Byla tu Lucy, jestli bych s ní nemohla jet na ten tábor" mamka věděla jak mi je "To zvládneš, jsi už přece skoro dospělá a to co se tenkrát stalo přece nebyla tvoje chyba" asi bych vám teď měla vysvětlit proč z toho mám takový strach. Stalo se to asi před třemi roky, už jsem se toho tábora nemohla dočkat, přece jenom byl to náš první tábor na který jsme jely s Lucy jako instruktoři. A právě tam se to stalo, šli jsme s dětmi k rybníku řekla jsem jim ať počkají než přijdu a nechodí do vody. Pryč jsem byla ani ne pět minut a jakmile jsem se vrátila pohled mi zůstal viset na rybníku jedna holčička neposlechla a teď se topila. Na nic jsem nečekala a skočila jsem pro ní, vytáhla jsem jí a zavolala sanitku.Až skoro po roce se mi ozvali její rodiče a začali mi všechno vyčítat. Holčička to sice přežila ale pod vodou byla moc dlouho a ochrnula.Na celé dva měsíce jsem se úplně uzavřela do sebe a s nikým jsem nemluvila. Dostat se z toho mi pomohli až rodiče a Lucy. "To zvládneš, jsi přece moje dcera"usmála se na mě povzbudivě mamka, ona mně vždycky dokázala uklidnit.
Nechcem byť zlá.....ale mne sa to moc nelubi....sory
OdpovedaťOdstrániť